Na
synodu SCEAV ve Zprávě ze života církve bratr biskup kritizoval Křesťanské
společenství a vyslovil velké množství nezodpovězených otázek vůči společenství.
Přihlásil jsem se do diskuse, ve které jsem se ostře ohradil vůči tvrzení
bratra biskupa a označil jsem to jako matoucí a nepravdivé.
Zdůraznil
jsem, že členové Křesťanského společenství jsou vesměs znovuzrození lidé, kteří
patří k aktivním členům naší církve, a není jim lhostejný její duchovní stav. Řekl
jsem, že vedení KS je ochotno o všech otázkách s vedením církevní rady
diskutovat s jednou podmínkou, že výsledky jednání budou zveřejněny v časopisu
Přítel a IDEA. Z tohoto důvodu jsme se rozhodli na některé otázky písemně
odpovědět.
Milan Pecka, předseda KS, z. s.
V čem
spočívá jádro současné diskuze o homosexualitě v církvi? Není tomuto
problému věnována neúměrně velká pozornost?
Současná diskuze
je především diskuzí o charakteru církve. Není to diskuze o
neúměrné pozornosti věnované jednomu hříchu, diskuze o toleranci či netoleranci
vůči homosexuálně orientovaným osobám, není to diskuze o lásce či nelásce ani
odsuzování či přijímání lidí s jiným názory. Všechno toto jsou naprosto
zástupné věci, které zakrývají skutečnou podstatu celého problému.
Současná diskuze
je o tom, zda církevní organizace, která pod tlakem politické
korektnosti opustila biblické principy pro život a odcizila se historickému
křesťanství tím, že žehná svazkům stejného pohlaví a ustanovuje do funkce
faráře žijící v takových svazcích, se může ještě nazývat křesťanskou
církví (a být tedy nositelem Kristova jména) a zda s takovou organizací
máme či nemáme mít partnerské vztahy.
Není
hřích homosexuality v současné době přeceňován a nejsou přitom jiné hříchy
přehlíženy?
Především je
nutno jasně rozlišit mezi homosexuální orientací a homosexuálním životním
stylem, tedy soužitím. Bůh stvořil člověka jako muže a ženu a určil je
k vzájemnému soužití (Gn 1,27-28) a Bible na mnoha místech odsuzuje
soužití osob stejného pohlaví (Ř 1,26-28; 1 K 6,9-11 Kr aj.). Hříchem je
tedy homosexuální praxe, a nikoliv homosexuální orientace.
Důvodem, proč se
o hříchu homosexuálního soužití dnes diskutuje více, nespočívá v tom, že
by se jednalo o nějaký závažný a mimořádný hřích horší než jiné. Ten důvod
spočívá ve skutečnosti, že mnohé církve na Západě, včetně luterských,
rozhodnutím svých synodů zcela vědomě a programově opustily základní
biblické principy a řád stvoření ve věci lidské sexuality. Tento jev má však
daleko hlubší kořeny, protože je projevem zpochybnění
nejvyšší autority Božího slova ve věcech víry i života. Jednoduše řečeno:
Boží slovo říká „ne“ pro svazky a soužití osob stejného pohlaví a „církve“
nejenže takové svazky schvalují, ale dokonce jim žehnají.
Proč
chceme zrušit partnerství s Evangelicko-luterskou zemskou církví (ELZC)
v Braunschweigu?
Evangelicko-luterská
zemská církev v Braunschweigu z rozhodnutí svého synodu žehná osobám
stejného pohlaví k jejich vzájemnému soužití. V roce 2012 schválila na
svém synodu také možnost, aby její faráři mohli žít v homosexuálních
svazcích.
Jsme
přesvědčeni, že partnerství s takovou církevní organizací nemůže být
požehnáním a nemůže přinést ovoce pro budování Božího království, a proto by
mělo být zrušeno.
Slezská církev
evangelická a. v. (SCEAV) ve svých dokumentech jasně deklaruje, že
„praktikovaná homosexualita je neslučitelná s křesťanskou vírou!“ a také
že „církev nemůže povolat do služby v církvi lidi s homosexuální
orientací ani žehnat homosexuální vztahy, neboť pro takové konání nemá oporu
v Bibli ani v tradici.“[1]
V rozporu s
těmito tvrzeními však SCEAV udržuje partnerství a spolupracuje
s organizacemi, které v otázce praktikované homosexuality zastávají
zcela protichůdné názory. Pokud tedy zmíněné deklarace v dokumentech SCEAV
považujeme stále za platné a pravdivé, je další partnerství s ELZC v
Braunschweigu neudržitelné.
Neznamená
požadavek na zrušení partnerství, že někoho odsuzujeme či dokonce nenávidíme?
Partnerství je
dobrovolný vztah mezi rovnocennými partnery, který vyjadřuje názorovou
spřízněnost a ochotu ke spolupráci. Pokud ukončíme partnerství, nevyjadřujeme
tím žádnou nenávist ani nikoho neodsuzujeme. Pouze konstatujeme, že
se v zásadních věcech názorově rozcházíme a toto je důvod
k ukončení partnerství. Podstatu problémů lze vyjádřit pozitivně ještě
jiným přirovnáním z běžného života: Pokud jako křesťané chceme milovat
všechny lidi, neznamená to v žádném případě, že je správné uzavřít
manželství s kterýmkoliv člověkem.
Ukončení
partnerství také neznamená odsuzování lidí s homosexuální orientací
obecně. Příkladem nám je Pán Ježíš, který lidi žijící v hříchu
neodsuzoval, ale současně je vybízel, aby již nehřešili a nevraceli se ke
starému způsobu života. Analogicky když tedy chceme osoby s homosexuální
orientací s láskou přijímat, neznamená to, že budeme schvalovat svazky
osob stejného pohlaví a že těmto svazkům budeme žehnat.
Máme
právo o takových věcech diskutovat resp. rozhodovat, když v našich řadách
jsou lidé, kteří se rozvedli, mají problémy s alkoholem apod.?
V této věci
je nutno rozlišovat mezi selháním jednotlivce a systému, tedy církevní
organizace a jejich orgánů. Zatímco s pokorou vyznáváme, že v řadách
naší církve i Křesťanského společenství jsou lidé, kteří ve svých životech
duchovně padli nebo dokonce i odpadli, není nikde takové jednání veřejně
ospravedlňováno, prohlášeno za normální a nikde není takovému jednání žehnáno.
To, že jsme
hříšní lidé, kteří potřebujeme neustálé pokání a nové odpuštění, nás však
nediskvalifikuje z toho, abychom rozlišovali mezi tím, co je dobré, a tím, co
je špatné, a toto veřejně prohlašovali jako Boží vůli pro posvěcený život.
Má
právo Křesťanské společenství se vyjadřovat k takovým otázkám, když orgány
církve jsou odpovědné za rozhodnutí o partnerských vztazích?
Křesťanské
společenství (KS) je registrovaný spolek, který pracuje pro SCEAV ve věcech
evangelizace, misie a vzdělávání církevních pracovníků. Orgány KS včetně jejího
vedení byly legitimně zvoleny. Vedení Křesťanského společenství prosazuje
zásady všeobecného kněžství a v této souvislosti také naslouchá
členské základně.
Schválila-li
církevní rada SCEAV a následně i synod svým rozhodnutím další spolupráci
s církevní organizací, která žehná homosexuálním svazkům a ustanovuje do
služby faráře žijící v homosexuálních svazcích, staly se tyto orgány
oprávněným předmětem kritiky, protože takové jednání je nejenom v rozporu
s učením Písma, nýbrž i s dokumenty a prohlášeními samotné SCEAV, kde je
homosexuální soužití odmítáno. Křesťanské společenství také vnímá setrvání
v partnerství s ELZC v Braunschweigu jako objektivní překážku
k evangelizační a misijní činnosti církve, při které jsou lidé volání
k pokání a opuštění hříšného způsobu života.
Zorganizování
petice ve věci zrušení partnerství bylo legitimním způsobem vyjádření názorů
mnohých aktivních členů církve, kteří dali tímto činem najevo svůj postoj.
Právo na svobodné vyjádření názoru je navíc zaručeno ústavou této země. Na
vyjádření názoru téměř 800 aktivních členů církve však její vedení doposud
adekvátně nereagovalo.
Jaké
důsledky může mít udržování partnerství s ELZC v Braunschweigu?
Současná diskuze
není o rozdmýchávání nepokojů či vytváření napětí v církvi, ale je zápasem o
budoucí charakter církve.
Jako společnost
jsme si zvykli na průvody homosexuálů, na registrované partnerství, pomalu si
začínáme zvykat na myšlenku adopce dětí homosexuálními páry. Jako křesťané si
začínáme zvykat, že „církve“ žehnají homosexuálním párům a ustanovují do funkce
faráře žijící v homosexuálních svazcích. To, co bylo před pár lety
nemyslitelné, je dnes skutečností.
Současný
dekadentní vývoj v západních církvích je výsledkem stupňujícího se tlaku
různých aktivistů, kteří se snaží církve jako zastánce tradiční rodiny zcela
ochromit. Je to však také vizitka lhostejnosti a vlažnosti, která zachvátila
západní křesťanství. Za těchto okolností si nelze představit, že při těchto
trendech ve společnosti a současném přístupu k této závažné otázce
v naší církvi zůstane u nás dlouhodobě vše při starém. Již dnes
rozhodujeme o charakteru naší církve za několik málo let. Máme jasno
v tom, v jaké církvi budou mít svůj duchovní domov naše děti či vnuci?
[1]
http://www.sceav.cz/cs/component/k2/item/897-stanovisko-sceav-k-lidem-s-homosexu%C3%A1ln%C3%AD-orientac%C3%AD
