Smilovice, 28. 05. 2016
Vážený synode!
Náš vznešený Spasitel nás
vykoupil svou vlastní krví, abychom jej následovali. Je smutné, že naše církev
stále lpí na kontroverzním partnerství s církví, která otevřeně
zpochybňuje evangelijní poselství o Ježíši Kristu. Není divu, že taková církev
popírá Boží stvořitelský řád ustanovující manželství jednoho muže a jedné ženy,
stejně jako Boží přikázání a další ustanovení na ochranu rodiny. Ve svém
sveřepém lpění na tomto rozvratu křesťanských základů dospěla až k žehnání
svazků stejného pohlaví a ordinaci homosexuálů. Toto je v příkrém rozporu
s Božím slovem, které v křesťanské církvi má být normou norem ve
všech otázkách víry a života.
Svrchovanému Bohu patří výsadní
postavení v lidském myšlení i jednání. Upřímná láska k Pánu Bohu nás
musí vést k respektování jeho zjevení a jeho vůle. Písmo svaté nám mluví o
Ježíši Kristu, Božím Synu narozeném z panny a počatém z Ducha (Lk
1,34-35), ukřižovaném, vzkříšeném a nade vše vyvýšeném. Tento tělesně
vzkříšený Kristus se zjevil svým učedníkům, pojedl před nimi a řekl jim: „Tak
je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých, v jeho
jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem národům, počínajíc
Jeruzalémem. Vy jste toho svědky“ (Lk 24,46‑47). Církev buď je svědkem
ukřižovaného a vzkříšeného Krista, pak v moci Ducha svatého roste a
přináší požehnané ovoce ke slávě Pána Boha, anebo není církví, i kdyby měla
důstojné hodnostáře a vznešené obřady. Pán Ježíš řekl saduceům, kteří nevěřili
ve vzkříšení: „Mýlíte se, neznáte Písma ani moc Boží!“ (Mk 12,24). Společnost
bez Krista zjeveného v Písmu svatém, byť se považovala za církev, se sama
rozkládá a hyne.
Poznávání Boha vzbuzuje bázeň před ním,
rozněcuje lásku k němu a vede k upřímné snaze žít podle jeho přikázání. „V
tom je totiž láska k Bohu, že zachováváme jeho přikázání“ (1 J 5,3).
Pán Ježíš přikázání včetně těch na ochranu manželství a rodiny, jež zpochybňují
některé církve, zdůrazňoval ještě více než Mojžíš (Mt 5,17-32; 18,6-9;
19,1-12 a další). Církev žije a roste pouze z Ježíšova spásného díla,
v tom i z jeho učení, a nikoli z lidských výmyslů. Pán Ježíš
řekl: „… učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal“ (Mt 28,20).
Vážení synodálové, milí bratři a
sestry! Nezapomeňte, že slib skládaný při zahájení funkce každého z Vás
jako delegáta synodu zavazuje k odpovědnosti před Pánem Bohem a k věrnosti
Písmu svatému. Slovo Boží nás varuje před spolčením se s těmi, kteří Boží
přikázání berou na lehkou váhu. „Ti, kteří opouštějí Zákon, vychvalují svévolníka,
ale ti, kteří jej zachovávají, se jim stavějí na odpor… Odvrací-li se někdo od
slyšení Zákona, i jeho modlitba je ohavností. Kdo svede přímé na špatnou cestu,
padne sám do jámy, kterou přichystal…“ (Př 28,4.9-10). Pán Bůh je trpělivý,
ale zarputilé volá k odpovědnosti. „Když já Hospodin, promluvím, mluvím
slovo, které se splní bez odkladu. Za vašich dnů, vzpurný dome, mluvím slovo a
také je splním…“ (Ez 12,25).
Pán Bůh nám dává milost nikoli proto, abychom
znovu hřešili nebo jiné v hříchu utvrzovali, nýbrž proto, abychom činili
pokání a přinášeli ovoce víry k Boží slávě. V našich chrámech
pravidelně zaznívá Áronovo požehnání (Nu 6,24-26). Takto se hlásíme
k tisíciletému dědictví Božího lidu a vyjadřujeme tím touhu po Boží
přízni. Stačí je ovšem jen odříkávat nebo slyšet, aby Pán Bůh nad námi
rozjasnil svou tvář a obrátil ji k nám? Nikoli! Pán Bůh nežehná
zvrhlému čvachtání v duchovní a mravní špíně. Naopak nás důrazně varuje: „Protože
se mi zpronevěřili, skryl jsem před nimi svou tvář a vydal jsem je do rukou
jejich nepřátel, takže všichni padli mečem. Jednal jsem s nimi podle
jejich nečistoty a nevěrnosti. Skryl jsem svou tvář“ (Ez 39,23-24).
V Božím úmyslu je zázračná
proměna života. Naší odpovědí má být poslušnost a radostná příprava
na setkání s Pánem Ježíšem Kristem. „A dám vám nové srdce a do
nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám
vám srdce z masa. Vložím vám do nitra svého ducha; učiním, že se budete
řídit mými nařízeními, zachovávat moje řády a jednat podle nich“ (Ez 36,26-27).
Je nejvyšší čas skončit
s přitakáváním k učení brunšvické a jí podobných církví, které opouští
základy křesťanské víry, vzít vážně Písmo svaté a činit pokání. „Ježíš
Kristus je tentýž včera i dnes i na věky. Nedejte se strhnout všelijakými
cizími naukami“ (Žd 13,8-9).
S úctou a přáním Božího
požehnání
Stanislav Piętak, Ph.D.,
emeritní biskup