Letos si připomínáme 600. výročí upálení Mistra Jana Husa. Jsou
vydávány knihy o Husovi (kupodivu jsem ale nenarazil na žádnou nově vydanou přímo
od Husa), v televizi běžel třídílný večerní film přibližující jeho život a
dílo… Byl kazatelem, reformátorem, spisovatelem, univerzitním učitelem – a
nakonec mučedníkem pro pravdu. Ne ovšem pro lecjakou pravdu, ale pro pravdu
Boží.
Z jeho bohatého příběhu
bych chtěl vybrat dva momenty, které mi připadají aktuální i pro dnešní dobu:
Kritizujte, ale jen latinsky
Jan
Hus byl vysvěcen na kněze roku 1400. Přestože se netajil tím, že stav tehdejší
církve jej nenechává klidným, zpočátku jej kladně přijímal i pražský arcibiskup
Zbyněk Zajíc z Hazmburka. Dokonce Husa dvakrát pověřil kázáním na diecézní
synodě – tedy sjezdu veškerého duchovenstva podléhajícího pražskému
arcibiskupovi. Husova kritika, byť jistě řadě prelátů nebyla příjemná, ovšem
tolik nevadila, dokud byla pronášena v jejich středu a latinsky. Ostatně
stav tehdejší církve byl takový, že určité „přiměřené“ kritizování patřilo
k dobrému tónu mezi vzdělanci a duchovenstvem. Tristní stav církve,
v jejímž čele stáli dva, a později dokonce tři vzájemně soupeřící
papežové, se totiž nedal přehlédnout. Co však vyvolalo prudkou nenávist
Husových kolegů, bylo to, když s kritikou církve vyšel na kazatelnu Betlémské
kaple a sdělil ji česky všemu lidu. To už bylo nepřípustné a skandální. A to
byla jedna z věcí, která nakonec Husa stála život.
Peticím nenasloucháme
Nepříliš
známou skutečností je fakt, že po Husově upálení vznikla v Čechách a na
Moravě největší petiční akce středověku. Koncilu do Kostnice byl v září
1415 zaslán stížní list šlechticů, kteří se postavili proti rozsudku koncilu –
tehdy nejvyšší autority církve – a odmítli přijmout jeho názor, že je Hus
arcikacíř. Čeští a moravští rytíři a páni navzdory koncilním otcům ve své
petici prohlásili, že „…mistr Jan Hus byl
naprosto muž dobrý, spravedlivý a pravověrný, mnoho let v našem království
životem a mravy i pověstí chvalně zachovalý a osvědčený; a pravověrně učil nás
i naše poddané zákonu evangelickému a svatých proroků, knihám Starého a Nového
zákona…“; zároveň žádali koncil, aby neupaloval Husova přítele Mistra
Jeronýma Pražského. Osm exemplářů listu zcela ověšených 452 pečetěmi – to bylo
něco nevídaného. Na koncil však dojem neučinily. Petentům nenaslouchal a Mistra
Jeronýma o rok později stejně upálil. S názorem kostnického koncilu na
osobu Jana Husa se dnes již neztotožňuje skoro nikdo, s hodnoceným českých
a moravských šlechticů, kteří v září 1415 pozvedli svůj hlas, se však
můžeme ztotožnit směle…
―tek