čtvrtek 18. června 2015

Jan Hus – dva momenty z jeho příběhu

Letos si připomínáme 600. výročí upálení Mistra Jana Husa. Jsou vydávány knihy o Husovi (kupodivu jsem ale nenarazil na žádnou nově vydanou přímo od Husa), v televizi běžel třídílný večerní film přibližující jeho život a dílo… Byl kazatelem, reformátorem, spisovatelem, univerzitním učitelem – a nakonec mučedníkem pro pravdu. Ne ovšem pro lecjakou pravdu, ale pro pravdu Boží.

Z jeho bohatého příběhu bych chtěl vybrat dva momenty, které mi připadají aktuální i pro dnešní dobu:



Kritizujte, ale jen latinsky
Jan Hus byl vysvěcen na kněze roku 1400. Přestože se netajil tím, že stav tehdejší církve jej nenechává klidným, zpočátku jej kladně přijímal i pražský arcibiskup Zbyněk Zajíc z Hazmburka. Dokonce Husa dvakrát pověřil kázáním na diecézní synodě – tedy sjezdu veškerého duchovenstva podléhajícího pražskému arcibiskupovi. Husova kritika, byť jistě řadě prelátů nebyla příjemná, ovšem tolik nevadila, dokud byla pronášena v jejich středu a latinsky. Ostatně stav tehdejší církve byl takový, že určité „přiměřené“ kritizování patřilo k dobrému tónu mezi vzdělanci a duchovenstvem. Tristní stav církve, v jejímž čele stáli dva, a později dokonce tři vzájemně soupeřící papežové, se totiž nedal přehlédnout. Co však vyvolalo prudkou nenávist Husových kolegů, bylo to, když s kritikou církve vyšel na kazatelnu Betlémské kaple a sdělil ji česky všemu lidu. To už bylo nepřípustné a skandální. A to byla jedna z věcí, která nakonec Husa stála život.


Peticím nenasloucháme
Nepříliš známou skutečností je fakt, že po Husově upálení vznikla v Čechách a na Moravě největší petiční akce středověku. Koncilu do Kostnice byl v září 1415 zaslán stížní list šlechticů, kteří se postavili proti rozsudku koncilu – tehdy nejvyšší autority církve – a odmítli přijmout jeho názor, že je Hus arcikacíř. Čeští a moravští rytíři a páni navzdory koncilním otcům ve své petici prohlásili, že „…mistr Jan Hus byl naprosto muž dobrý, spravedlivý a pravověrný, mnoho let v našem království životem a mravy i pověstí chvalně zachovalý a osvědčený; a pravověrně učil nás i naše poddané zákonu evangelickému a svatých proroků, knihám Starého a Nového zákona…“; zároveň žádali koncil, aby neupaloval Husova přítele Mistra Jeronýma Pražského. Osm exemplářů listu zcela ověšených 452 pečetěmi – to bylo něco nevídaného. Na koncil však dojem neučinily. Petentům nenaslouchal a Mistra Jeronýma o rok později stejně upálil. S názorem kostnického koncilu na osobu Jana Husa se dnes již neztotožňuje skoro nikdo, s hodnoceným českých a moravských šlechticů, kteří v září 1415 pozvedli svůj hlas, se však můžeme ztotožnit směle…


―tek