Každoročně si připomínáme
slovanské věrozvěsty Konstantina-Cyrila a Meoděje. Většina lidí ví, že tito
bratři ze Soluně přinesli křesťanství Slovanům. Méně se však ví, že před
příchodem na Velkou Moravu Konstantin hlásal křesťanství i stoupencům islámu a
judaismu.
V současné
době imigrační krize a vzrůstu počtu muslimů stojí za to připomenout krátce i
Konstantinu cestu do centra islámského chalífátu. Konstantin byl geniální
vzdělanec, kterému nebyly cizí žádné vědní obory, které se tehdy v Byzanci
pěstovaly, a získal proto přídomek „Filosof“. Své ohromující znalosti využil
k šíření a obraně křesťanství.
Bylo mu asi
pouhých 24 let, když se kolem roku 851 vydal jako posel byzantské říše do
Samarry, sídla arabského chalífy Al-Mutawakkila. Jeho životopis uvádí, že hned
při příjezdu mu muslimové ukázali domy křesťanů, kteří mezi nimi žili, a na
kterých byli z chalífova příkazu namalováni démoni. Na to jejich host
odpověděl*): „Vidím podoby démonů a mám
za to, že tu uvnitř žijí křesťané, oni nemohou s nikým žít a utíkají pryč od
nich, a kde toho znamení zvenčí není, tam jsou s nimi uvnitř.“ Poté vedl
rozpravy o duchovních věcech. Na námitku, že křesťané se neřídí vším, co
Kristus přikázal, kdežto muslimové cele následují Mohameda, odpověděl, že
Kristovy mravní nároky dalece převyšují mravní nároky Mohamedovy. Kristovým následovníkem
se s pomocí Boží může stát jen duchovně silná osobnost, kdežto Mohamedovým
následovníkem kdokoli, neboť Mohamed nespoutává lidský „hněv a chtíč“. Je
zajímavé, že v rozhovoru o Kristově Božství Konstantin svým posluchačům
z řad muslimů dokonce na podporu svého tvrzení odcitoval Korán; řekl: „Nerouhejte se tak bezbožně, neboť my jsme
se dobře naučili od proroků a otců a učitelů slavit Trojici: Otce, Slovo i
Ducha, tři osoby v jedné bytosti. Slovo pak se vtělilo v Panně a narodilo se
pro naši spásu, jak i váš prorok Mohamed svědčí, když takto píše**): Poslali jsme ducha svého k panně
s přáním, aby porodila. Odtud já vám podávám důkaz o Trojici.“
Protože
muslimové nebyli schopni čelit Konstantinově moudrosti, pokusili se jej nakonec
neúspěšně usmrtit jedem. Konstantin však šťastně vyvázl a vrátil se do
Byzance. Odtud za nějakých deset let odešel k našim předkům na Moravu.
Z jeho
životní epizody v arabském chalífátu můžeme vidět, že Konstantin ve vztahu k muslimům prokázal
odvahu
- usvědčovat je z věroučných omylů,
- poukazovat na morální slabost
jejich víry a
- s noblesou jistoty Božích děti snášet vnější ústrky a
potupu.
*) Citáty
z Konstantinových promluv jsou uváděny dle Života Konstantinova v českém překladu Josefa Vašicy (1966)
**) Jedná se o
parafrázi textu súry 19 (Marie), verše 17-19.
―tek